Dům čp. 842

Funkcionalismus - styl, který řadíme do 20. až 50. let 20. století, ale některé jeho postupy a principy se používají dodnes. Byl definován v roce 1927 švýcarským architektem Le Corbusierem. Vznikl na základě názorů, myšlenek a přístupů, které se objevovaly již v 19. století. Ve druhé polovině dvacátých let se funkcionalismus nejvíce rozvinul a rozšířil v Německu, Belgii a Holandsku. V Československu nalezl svou vlastní cestu a stanul v čele evropského vývoje. Uplatňoval se přibližně od roku 1922, vyvíjel se až do II. světové války i po ní, avšak počínající nadšení a zápal od let 1932-1933 slábly.

Nechci však psát o tom, co si můžeme najít a přečíst na Wikipedii. Chci tím jen představit styl, který je, jako každý jiný, zastoupen krásnými a slavnými stavbami, ale také stavbami méně hezkými, méně povedenými, a dokonce ošklivými. Gotika, renesance, secese, kubismus, purismus a mnoho jiných slohů zanechalo lidstvu velké dědictví v podobě velkolepých a krásných staveb a ty se zachovaly, protože představovaly hodnotu doby. Ty ostatní, méně hezké, nepraktické či přímo ošklivé musely k zemi. A to platí i pro stavby funkcionalistické. 

O jedné takové méněcenné stavbě se píše v článku Zmizelá a mizející Nádražní v minulém čísle Odrazu. Autor zde uvádí, že funkcionalistický dům čp. 842 v Nádražní ulici byl zprzněn před 25 lety. S tím nemohu souhlasit, protože to není pravda. Tato stavba byla totiž zprzněna již od samého začátku, už na papíře. Postavit nízkou stavbu s rovnou střechou mezi dva o mnoho vyšší klasické domy se sedlovou střechou, vzbuzovalo dojem, že budova ještě čeká na dostavbu dalšího patra. Náležela národnímu podniku Svit a v roce 1991 byla zprivatizována včetně obrovských zásob nemoderní obuvi. Prodejna měla dvě výlohy a skleněné dveře, opatřené mříží, ale tím, že byla nízká, se moc světla dovnitř nedostalo. 

Od takzvané malé privatizace roku 1991 se v budově vystřídalo mnoho nájemníků. Byl zde zverimex, textil, denní bar, hospoda a z malé přilehlé kanceláře cca 4 x 4 metry byl zřízen výčep, který se otevíral již v pět hodin ráno a nevěřili byste, jak zde v tuto brzkou ranní hodinu bylo plno. Většina štamgastů byli zaměstnanci bývalé penicilinky, jejich cesta na ranní směnu vedla přes tuto občerstvovnu a jeden přes druhého natahovali třesoucí se ruce po blahodárném moku. Nikdo, kdo tuto špeluňku nenavštívil, si nedovede představit její "hustou atmosféru". Pití jen na stojáka, tlačenice pro trochu místa, kouře tolik, že jeden na druhého skoro neviděl a po orosené výloze stékaly hnědé pramínky nasycené nikotinem. Ceny zde byly opravdu lidové a výčep měl v 11 hodin dopoledne vyděláno a zavíral. 

A tak uplynulo dlouhých 17 let, aniž se na budově udály nějaké stavební změny. Tudíž, jak říkám, nemohla být budova v této době zprzněna. Pokud autor výše zmíněného článku má na mysli zazdění výloh a tím zprznění budovy, stalo se tak až v roce 2008, s příchodem klubu pro mladé a později herny. To bylo před pouhými 13 lety a ani tento zásah nemohl budovu zprznit . Naopak, řešení funkce výloh bylo nutné. Pro podnikatelské účely byly nepotřebné a musela se začít řešit letitá únava materiálu. Rámy výloh byly silně prohnilé a hrozilo nebezpečí, že by sklo mohlo vypadnout z rámů. Z těchto dvou důvodů bylo stavebním úřadem povoleno výlohy zazdít, a tak se také stalo. 

A protože budova nemá žádnou hodnotu, bude v blízkém čase zbourána. Bude nahrazena výstavbou moderní a Nádražní ulice dostane novou podobu. Tento druh architektury, který nahradí stávající, zatím nemá historické pojmenování. Snad by se mu dalo říkat prefabrikatismus. Většina staveb tohoto období je totiž budována z prefabrikovaných dílců, panelů. Nejčastěji jsou z betonu, často také ze skla, keramiky a kovů, s tepelně izolačními výplněmi. A jaký bude další vývoj? Bude tato výstavba lahodit našemu oku? To opět ukáže čas, tak jako to ukázal na budově čp. 842.